Historie

  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /var/www/ok1hcg.cz/www/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /var/www/ok1hcg.cz/www/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /var/www/ok1hcg.cz/www/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /var/www/ok1hcg.cz/www/includes/unicode.inc on line 311.
  • : preg_replace(): The /e modifier is deprecated, use preg_replace_callback instead in /var/www/ok1hcg.cz/www/includes/unicode.inc on line 311.

Tak zatím jen skromný začátek, převážně jen o tom, co se týka a dá zahrnout pod široký pojem „amaterské radio“. Né vždy si vybavím přesně časy minulé, takže některé údaje občas průběžně opravím/doplním at­p…

Můj první „RX“ byl obyčejný rozhlasový přijímač – Tesla A603 Symfonic – zde jsem poprvé <cca 1964 ??> poslouchal AMA stanice na 40m pásmu – to jen díky tomu, že zde bylo každé rozhlasové pásmo rozprostřeno na celou délku stupnice.

Po složení přijímacích zkoušek a skončení docházky na ZDŠ jsem nastoupil v roce 1966 na SZŠ v Brně na Lipové ulici . Někdy začátkem roku 1967 se mi povedlo „vloudit se do pozornosti“ Slávka OK2BMF (nyní OK2BF) a později získat z jeho „sklepních“ zásob stařičký zaměřovací prijímač R-1155B, i když už to tehdy byla historická „vykopávka“ – používán byl v lodních a leteckých soupravách za 2. světové války, např. v bombardérech Lancaster Halifax nebo Sunderland. Přesto, že za sebou asi měl dlouhou službu, byl ve velmi pěkném stavu. Přinášel pro mne nové a potřebné funkce: jemné/hrubé ladění, BFO, po úpravě pak změnu rychlosti AVC, NF filtr pro příjem TLG, indikátor vyladění atd.
Oproti A603 tenhle R-1155 už uměl mimo AM i opravdové CW – to mne chytlo a drží dodnes. Přijímač jsem dostal za relativně nízkou cenu (pro studenta) ale i když jsem měl k lidskému umu a práci do něj vloženého respekt, nevadilo to v občasném bádání a úpravám v jeho útrobách. Tak začala dráha nadšeného radiového posluchače/SWL OK1–17358. Samozřejmě, bylo nutné ještě zvládnout to hlavní, aby poslech byl opravdový/zvládnutý a sice naučit se pořádně Morseho abecedu tak, abych věděl, co se to na těch pásmech vlastně odehrává (samostatná výuka nebyla to pravé). Příležitost se brzy našla. Městský radioklub (OK2KBR ?) v Brně na Baštách pořádal kurz, do kterého jsem se okamžitě přihlásil a začal se pilně učit vše potřebné, za pečlivého vedení Oty Halaše/OK2BRR. Že to nebylo marné, to jsem poznal sám, když jsem se dokázal orientovat v provozu na pásmech. Samozřejmě první QSO jsem navázal nejdříve pod dohledem VO v Brněnském a později i v domácím klubu. R-1155 jsem měl až do roku 1970, kdy jsem skončíl studium na střední škole v Brně a vracel se domu do Písku. Jeden spolužák o něj projevil zájem, a protože já se „stěhoval“ autobusem a on osobním autem, nebylo rozhodování těžké. Od té doby jsem o nich už neslyšel.

Po krátké aklimatizaci jsem si opět začal shánět nějaký přijímač, na inzerat v AR se mi povedlo sehnat EK10 z radiové sestavy FuG10e . To mi na dlouhou dobu plnilo moje požadavky na poslech na 80m pásmu a na spodních pásmech kde se odehrával námořní radiový provoz, případně i v rozhlasu v rozsahu 3–6 MHz. Domácí prostředí mi nabídlo zapojení do klubu OK1KUQ, za vydatného vedení a přispění hlavně Vojty OK1HBD, OK1HBH, OK1HBZ a dalších kamarádů z druhého klubu OK1KPI jsem začal samostatně pracovat na klubovém zařízení = byla to armádní RM-31 + PA asi 50W, antena 85m LW nad zahradou a dvorem DPM blízko řeky Otavy. Fungovalo to tehdy velmi dobře, spojení třeba s VK/ZL stanicemi mi nejprve nikdo nechtěl uvěřit, teprve došlé QSL to potvrdily… Stovky CW QSO na 3.5 MHz a také domácí poslech mi dodalo potřebnou provozní zručnost a sebevědomí. Získaná praxe a výtečný výsledek u zkoušek mi získal v září 1970 opravnění RO.

Za několik týdnů ale došlo k dalšímu přelomu v mém životě – nastoupil jsem ZVS a sice k mému překvapení do Brna (kde jsem před tím strávil čtyři roky na střední škole) na letiště. Po prodělaném výcviku jsem se dostal ke „Zvolenskému LSP“ na letiště do Žatce, jako mechanik radiových zařízení v TOPu na letounech Mig-15, L-29 a následně hlavně MiG-21. Radiostanice, výškoměry, radiokompasy a další radiová výbava se mi na příští dva roky stala většinovou náplní života. Předešlá průprava a zájem o radiotechniku mi dovolilo zvládnout nároky a požadavky na opravy a údržbu zařízení pouze s minimálními problémy a získat postupně nejvyšší stupeň vojenské odbornosti (což přinášelo i nějakou tu potřebnou Kčs do mé vojenské peněženky…). Samozřejmě toto letecké radiové vybavení, to nebylo to pravé, co bych nejraději měl v rukou, ale cesta se našla i zde – na oddělení meteo, na záložní pracoviště, kde už bylo vybavení pro KV a kamarádi, kteří poskytli nezbytnou instruktáž a pomoc… Zkoušel jsem se i „napojit“ na HAMy nejprve v Žatci a následne v Českých Budějovicích, kam se TOP let. pluku vrátil v létě 1972 po opravách VPD. Zde (=Č.B.) to šlo lépe, ale moc volného času/vycházek tehdy nebylo a tak jsem si OK1KCB moc neužil. Zato s odstupem let jsem zjistil, že kosmonaut Vladimír Remek je ten mladý por. Vladimír Remek, tehdy čerstvý absolvent Košického leteckého učiliště, který šlapal beton budějovických drah ve stejný čas jako já a kterého jsem tehdy potkával na stojánce…

Konec takzvané „vietnamské války“ v roce 1973 byl i koncem mé vojny a návratem do civilu – do Písku a mezi staré i nové kamarády z klubů OK1OJA OK1KPI a OK1KUQ. Odpočívající EK10 se znovu probudila, oprášil jsem i židli u klubového stroje… Když jsem se trošku srovnal do civilních koleji, byl jsem kamarády vyzván abych si už konečně udělal tu „koncesi“ a tak jsem vyrazil spolu s kolegou Vaškem (později získal zn. OK1HCC) jeho Moskvičem do Prahy na zkoušky, tehdy se to myslím konalo v městském radioklubu v Janovského ulici. Tréma a vědomí odpovědnosti mi roztřáslo ruku a já měl špatný zápis při příjmu CW !! V opravném termínu jsem ale už nezaváhal a v srpnu 1974 jsem získal třídu C a od 26.8.1974 značku OK1HCG. Koncese dorazila a tak jsem hned 28.8.1974 navázal moje první QSO pod vlastní značkou, bylo to na 80m CW s OK2BEH, pak YU3CWX atd. atd…

 –
Po přestěhování na Pražské předměstí se mi v novém bytě na novém stole objevil nový přijímač Tesla R-4 a nad dvorem dipol pro 80m pásmo. Doplněno něco později o HM vysilač pro CW od OK1AVP. To byla vzhledem k mým omezeným možnostem mechanických prací nejrychlejší cesta na pásma. Od května 1975 již jako držitel třídy B (zkouška na 1. pokus, Hi) jsem přesídlil na dlouhou dobu hlavně na 40m.
Později se mi povedlo sehnat armádní zařízení RM-31 . Podle pramenů v dobových časopisech jsem si ji (eReMku) předělal na síťové elky, zabudoval řízení VF zesílení atd., a měl jsem tak první vlastní QRP zařízení pro 80m pásmo!

Dalším přelomem pro mne byl rok 1980, kdy jsem nastoupil do nového zaměstnání v Praze a osud mi vybral podnikovou ubytovnu ve Vysočanech, několik stovek metrů od mista, kde měla svoje prostory kolektivka OK1KSD. Jejich sídlo jsem objevil relativně snadno, díky určité mojí „deformaci“ a sice koukání po střechách… Výborný kolektiv který jsem zde našel (jen v rychlosti: OK1ANQ OK1DKM OK1DLG/OK1CS OK1SBB/OK1OX OK1DSI/OK1SI OK1DOI OK1DUS OK1USI OK1DKJ OK1VOK a spousta dalších, na které si teď nevzpomenu) mne přijal a po „zkušební lhůtě“ mi byl přidělen vlastní šuplík a skříňka pracovního stolu a později i velká důvěra = klíče od klubu!! Co víc jsem si mohl přát mezi volny v turnusovém režimu, kdy jsem přes dva roky dojížděl za rodinou do Písku! Možnost potřebných mechanických prací na klubovém vybavení, dostatek měřících přístrojů a hlavně lidí, kteří vždy uměli a chtěli pomoci a poradit, případně vytáhnout potřebnou součástku z vlastního šuplíku nebo klubových zásob, to byla škola k nezaplacení. Klub (tím vždy myslím jmenované i další kamarády) se převážně věnoval práci na výrobě VKV zařízení (třeba i prvního pražského 2m FM převaděče OK0N) a následně závodům na VKV. A tak jsem se samozřejmě rád zapojil a pokud to moje práce na směny dovolila, „bastlil“ v dílně nebo pracoval na tehdejší novince, KV zařízení OTAVA 77 nebo se vydával s kamarády hlavně na VKV závody atd…

Tohle vše jsem muset trošku utlumit, když jsem se v roce 1982 přestěhoval trvale do Prahy, bohužel na opačný konec města, než kde sídlil můj klub OK1KSD. Blízkost rodiny a možnost vlastního zařízení doma mne směrovalo k jinému využívání volného času. Ale v klubu „předělané komponenty“, to mi přinášelo dostatek vyžití na HAM pásmech doma. Zůstala mi R-4 a nový přijímač: EL10 a k němu jsem chtěl postavit konvertor. Jeho obvodové zapojení a mechanickou konstrukci obvodů podle schémat z různých čísel AR jsem si nejprve vyzkoušel jako jednopásmové, mechanicky stavěné do šasi z pocínovaného plechu (lehce se ohýbal, stříhal nůžkami, pájel obyčejnou „pistolkou“ a udělat do něho různé potřebné otvory bylo velmi snadné). Po vyzkoušení různých zapojení jsem nakonec finálně udělal konvertor do skříně a hlavně karuselu z Torn.Eb Vše na 80–15m. Jako vysílač jsem používal dvě „černé kostky“ = letecké vysílače RSB-5 získané v perfektním stavu od kamaráda Ivoše OK1SI, jeden pro pásma 80+40 a druhý na 30+20m CW. Originální lampu v PA GK-71 jsem nahradil RL12P35 a koncový výkon byl báječných cca 50W přes ANT článek do 66m dlouhé anteny sloper! Výborné mechanické provedení tohoto zařízení jsem nepokazil svými zásahy, signál z něho byl stabilní a tón vždy T9. K tomu samozřejmě síťový zdroj, SWR metr, antení přepínač, elektronický klíč a pastička a další drobnosti – vše postaveno nebo upraveno vlastníma rukama počas „tučných let“ v OK1KSD… Jojo to byly časy, Hi. Myslím že v roce 1983 jsem získal od Miloše OK1AWK letecký vysilač RSI předělaný na 160m a k němu legendární (alespoň pro mne) velmi pěkný (=dochovalý) německý přijímač Mw.E.c. Tohle zařízení (RSI) používali OL koncesionáři jako jediné možné pro vysílání na TOP bandu, když jim od roku 1964 byla tato zvláštní povolení vydávána. Takže proč to nevyzkoušet, když jsem to tehdy zmeškal!?

Roky ubíhaly, QSO v denících přibývala, děti rostly… Najednou tu byl rok 1989, a další události se valily v rychlém sledu… Změna přinesla i větší a snadnější přístup ke komerčně vyráběným zařízení. Takže jsem se pokusil změnit vybavení, z nedokonalého a ne vždy na 100% fungujícího HM na něco „pořádného“ – povedlo se mi sehnat starší sestavu od Kenwooda, které jsem mohl do té doby okukovat jen v cizích časopisech. Celá KNWD lajna TS-820S + VFO-820 + SP-820 mi jednoho dne stála na stole a 10.5.1990 jsem na ni udělal na 20m první CW QSO s G3OWO a s G0ECF na SSB. A je to!

I mne zasáhla éra počítačů, nejdříve to byl ZX SPECTRUM a k němu samozřejmě páskový datacorder a TV monitor. Úžasný pokrok, Hi… Po nějaké době, když už jsem trochu pochopil o čem to vlasně je, jsem si pořídil opravdový PC, tehdy s procesorem 486DX! (tenhle PC mám dodnes a stále dobře funguje!). Samozřejmě první HAM zařízení které jsem k němu a TRXu připojil byl jednoduchý modem HamCom pro provoz RTTY. Po nezbytném zkoumání a pokusničení jsem se odvážil i navázat první QSO tímto provozem! Tento modem jsem dlouho používal i pro příjem signálů profesionálních stanic, hlavně námořní pevné a pohyblivé služby. Tento profi provoz na dlouhá léta poutal moji pozornost, ať už to bylo (mimo hlavně CW) provozy AMTOR PACTOR FAX atd… Dalším periferním zařízením, které jsem s tímto PC provozoval byl druhý doma postavený modem – BayCom pro provoz PR s 2m FM zařízením. Široké obzory byly otevřeny a zase začalo období poznávání již dříve poznaného… Po delším používání programu TOP různých verzí jsem ale zakotvil u SW Graphic Packet který si mne získal jak vlastním grafickým prostředím k obsluze, tak i způsobem ovládání atd.

Jak samozřejmě rostl okruh poznaného, rostl i můj zájem vybavit se dokonalejším vysílacím zařízením. Dlouhé úvahy ale i zkušenost s provozem TS-820S mne přivedla k rozhodnutí o koupi novinky v nabídce firmy KNWD a sice TS-850S/AT, včetně tří doplňkových CW filtrů (sic!). Toto zařízení mi přineslo nejen nová WARC pásma ale i přijímač pro celé pásmo KV (GCR). Tedy pro mne tolik zajímavé kmitočty s námořním radiovým provozem! I nyní HamCom fungoval pro digitální módy zcela excelentně! Modem je ale jenom modem, a tak jsem začal pošilhávat po něčem dokonalejším (jak jinak!?), a na jeden inzerát se mi povedlo koupit opravdové a dokonalé TNC zařízení, a sice PK-232MBX od AEA

Nejdříve jsem zkoušel toto TNC používat na 2m/PR s programem TOP, což se zdařilo. Následně jsem se snažil s TOP naučit provozy RTTY/AMTOR/PACTOR na KV, tady už jsem nebyl tak úspěšný, takže jsem hledal informace a pomoc kde se dalo. Zkoušel jsem získat rady a pomoc u zkušených provozovatelú-amatérů i profesionálů – musím vzpomenout OK1NH, OK2PVO, OK2BMT/OK7MT, OK2PEN, OK1AWQ/OK1AW a hlavně Jirku OK1BI – ten mi po mnoha našich QSO, a mém „loudění“ dokonce poslal starší manualy z lodi, na které sloužil, a to přímo na pražskou centrálu, kde jsem si je tehdy převzal myslím přímo od OK1FCA – jednoho z operátorů stanice OMP (pokud mne pamět neklame)… Ty obsahovaly mnoho velmi zajímavých podrobností, které jsem doposud nemohl jinde získat (frq a časy práce pobřežních stanic, seznamy jejich volaček atd. atd.). Rady a pomoci jsem se v mnoha případech dočkal i od Milana OK3TBG/OM3TBG který pracoval ze stanice Bratislava radio/OMC. Z mého zpětného pohledu dnes se až divím, že se mnou měli tu trpělivost… Nakonec jsem byl úspěšný v nastavení všech potřebných parametrů, zařízení zvládalo pracovat na HAM i profi pásmech požadovanými druhy provozu (přesněji řečeno, zařízení to umělo již z výroby, ale musel jsem se to naučit já, Hi)! Ta krása, když se mi na čb a později na barevném monitoru psaly řádky RTTY spojení na ama KV pásmech!? Obdobně tomu bylo s příjmem povětrnostních hlášení a map, navigačních zpráv a dalšího provozu námořní služby.

  • 11/2014 = Jak jsem se teď dozvěděl, budova OMC je zcela v likvidaci, řízení/správa provozu se provádí z míst mimo OM

(pokračování snad později)