SOTA
Co je to SOTA ? To jsem ještě nevěděl, když jsem 30.4.2006 měl QSO s DK4WP/p na kterého byl docela velký nával. Zapsal jsem si mimo RST i DM/SX-124 aniž jsem znal význam této informace. Následné hledání mne dovedlo na stránky SOTA UK a po přečtení základních informací a propátrání různých tabulek jsem zjistil, že mám prvních šest bodů do tohoto programu!? Hledal jsem, kam a jak se přihlásit, a protože jsem nic v OK nenašel, přihlásil jsem se do DM asociace. Aktivita mne zaujala a tak jsem věnoval hodě času u rádia sledování SOTA aktivit.
Když se po jistě velmi náročné snaze o tvorbu základních dokumentů povedlo Danovi OK1HRA ziskat akreditaci pro OK, od 1.5.2007 vznikla samostatná česká asociace SOTA OK, hned a rád jsem se přeregistroval. Registrace v domácí asociaci má jednu výhodu – člověk se může vydat pěšky na nějaký kopec který nemá daleko, a vyzkoušet si, jak to vypadá, když je na druhé straně a je o něho zájem. Tak jsem se zbalil, a hned 5.5.2007 vyrazil na můj první summit:
Zájem o QSO byl velký, překonal moje očekávání: nová asociace = nový zdroj bodů pro ostatní zúčastněné. A pro mne to bylo zajímavé zpestření (když už se nevydám někam do daleké ciziny…). A tak jsem si to za dva měsíce zopakoval. Kopeček není (relativně) daleko a ani se tam není nutné škrabat po čtyřech = obojí mi vyhovovalo, a musel jsem se o zážitky „podělit“ v diskuzní skupině SOTA v OK
–
PL-056 a PL-035 zatím jenom foto.
- 14.4. 2009 FOTO
Tak jsem se konečně rozhodl
.. a koupil jsem si turistický GPS. Je svými rozměry jako ulitý pro držení v ruce, má výborně čitelný displej i na slunci, dlouhou provozní výdrž na 2×AA baterky a také už v něm mám náhrány všechny OK summity. Zatím se s ním stále učím zacházet (má spoustu funkcí a nastavení), ale už to docela zvládám.
Šumavské summity OK/PL-015 a OK/JC-002 v prvním srpnovém víkendu.
- 2.8. + 3.8 2009 …zatím jsem nestihl doplnit, info o souběžné akci je na OK1HCG/Závody
Rychlá akce = OK/ST-015 – Plešivec – 654m ASL
- 7.8. 2009
Odpoledne se ozývá telefonem Jirka – je blízko a za chvíli končí svoji práci, chce vyrazit na jeden kopec kousek za Berounem a ptá se, zda se nechci přidat… Chci – ještě mám napůl moji výbavu v batohu. Takže rychlá kontrola potřebných věcí, přidat foťák, nějaké to pití (venku je asi +30 C) do batohu, co nejvíce studeného čaje do sebe a za 30 minut už přisedám do auta a vyrážíme na plzeňskou dálnici. Vše jde bez problémů jen do chvíle, než se za Berounem ucpává dálnice a rozhlas hlásí dvě dopravní nehody před námi…
Následující asi hodinové popojíždění prověřuje klimatizaci a naši trpělivost. Rozhodujeme se nejbližším směrem opustit dálnici a směřujeme vlevo od ní na Příbramsko. Jirka z možných „výživných“ (rozuměj alespoň čtyřbodových) kopců vybírá Plešivec. Nějaká drobná chybička při zadávání souřadnic do autonavigace nás ale zavede „kousek“ jiným směrem (nojo, nikdo není dokonalý…) ale vše je napraveno, auto zaparkováno a s batohy na zádech vyrážíme do kopce (proti nám přicházejí vracející se turisté, je už 17h SELČ pryč!?). Na Jirkovy zvyky prý „paďourská“ tzn. lehká, štětovaná hospodářská silnička míří nahoru na hřeben. Na výstup mi stačí tentokrát jen jedna zastávka a jsme na místě.
Čeká mne docela milé překvapení – rozlámaná skalnatá stěna (pod pěknou vyhlídkou směrem na jihozápad do kraje) spadá asi stovku metrů příkře dolů. Nahoře výhodný, volný prostor a bytelný přístřešek s lavicemi a stolkem! Co víc si lze přát. Po nezbytné fotografické dokumentaci místa se dáváme do vybalování zařízení a nejdříve oba hledáme co nejvhodnější místa pro natažení (mé) a postavení (Jirkovo) anteny. Využívám volný prostor pro instalaci dipolu na 40m pásmo (výhodné rozestavení stromů mi dovoluje anténu natáhnout tak, že maximální vyzařování by mělo být ve směru SV/JZ, anténa je asi 3m vysoko), od vertikální ANT si Jirka natahuje napaječ k zařízení, ten ale dosahuje bohužel jen k lavičce = budu mít tedy stůl sám pro sebe… Rozkládám propriety po stole, propojuji všechny dráty a kabely i kablíky (jojo, bezdrátová technika, Hi). Následuje stisknutí tlačítka ON a TRX „hraje“. I tuner zabliká a signalizuje připravenost k provozu. Je 16:26h UTC a první spojení dělám s OE8SPW, vyměníme si 599 (reálně/opravdu!) a už to jede. Některé silné, jiné slabší stanice přibývají v bloku. Poměrně vysoká úroveň QRN znepříjemňuje provoz, ale tak už to prostě je. Po zaplnění jedné stránky deníku „předávám“ Jirkovi pásma a on se pouští do provozu na 30m. I jemu úspěšně přibývají spojení v deníku. Tentokrát totiž nemůžeme pracovat současně na různých pásmech = střed mého dipolu je cca 1m od napaječe G5RV a jeho signál je slyšet na ostatních pásmech, tak si dávám pauzu a alespoň si dělám několik fotografií z provozu a také okolní krajiny, kdo ví, kdy se sem opět dostanu.
Klid večera ruší nějaké zvuky ve směru, odkud jsme přišli – za chvilku na vršek přijíždí jeden mladý cyklo-biker!
Střídáme se v provozu a mě se dokonce daří udělat S2S QSO s HG4UK/p který je na HA/KD-005! Když už mi nepřibývají žádná další QSO, Jirka ještě dělá nějaká na 20m a já se balím – dnes celkem 22 QSO. Poslouchám ještě na AM rozhlasových pásmech, na IBP frq 14.100 kHz a také zkouším 27.555 kHz – žádná aktivita, i to dává rychlý přehled o šíření a možnostech udělat s našimi QRP výkony nějaké to spojení. Rychle ještě přepínám kanály 2m FM převaděčů. Na OK0G (?) je OK1MX/m – je prý na srazu motorkářů a momentálně na náměstí v Č.B.. To je v 17:27h UTC moje poslední spojení. Vypínám a balím poslední věci, kontroluji stanovište (né, nic tu po nás nezůstalo). Jirkovi to balení trvá trochu déle, ale má také více věcí. Cesta dolů na parkoviště už je selankou, a tak po zadání mojí adresy do navigace (přeci jen už je skoro tma a krajina neznámá a plná silniček a objížděk) vyrážíme ku Praze.
Zase jedno příjemné odpoledne a já mám na mém účtu aktivátora za dnešek o další 4 body více – díky Jirko!!
–
Výlet na Žďár – OK/PL-055.
- 21.8.2009
Tentokrát jsem se o chystané Jirkově pracovní cestě dozvěděl den předem, a mohl jsem se v klidu „zabalit“ a na nic nezapomenout. Ještě před začátkem dopravního hemžení vyrážíme po ránu opět směrem na Plzeň. Cílem je servis a oprava na čerpací stanici odpadních vod Kamenný Újezd/Kocanda.
Teplota během dopoledne stoupá až na +31°C, není se kam schovat, a proto když je oprava hotova, vyrážíme směrem k PL-055. Auto necháváme u poslední značky, hned u plotu správy Rokycanských lesů. Po (Jirkově) převlečení „za turistu“ jdou batohy na záda, zapínáme oba naše GPS a vyrážíme.
Plán byl takový, že se budeme držet značené turistické cesty, ale objevuje se zde naučná stezka, a tak se ze zvědavosti vydáváme po ní (vede také na vrchol). I když se terén nezvedá směrem k vrcholu nijak strmě, přeci jen horký den a batoh na zádech dává zabrat (je to ale brnkačka třeba proti cestě na Křemelnou). Když míjíme informační tabule na stezce, neopomenu vždy krátkou zastávku „maskovat“ jako četbu informací… Velice zajímavá jsou i veliká mraveniště kolem cesty, napočítal jsem jich asi deset.
Je tu posledních několik desítek metrů cesty až na vrchol (jak se domnívám), a když se tam dostanem, jsou tam dva zapuštěné kameny, které pripomínají vrcholovou značku/bod pro geodety (??). Jirka si pro jistotu šlápne na oba (jeho rituál Hi) a hned začínáme hledat vhodná místa pro naše ANT. Tentokrát to vychází s větším vzájemným odstupem. Vybírám si dva stromy tak, aby max. směr vyzařování byl asi do směru W/E a uvazuji konce dipolu, jak nejvýše dosáhnu, připojuji k dipolu koax a ten k sestavenému zařízení.
Nu a pak už je to běžná rutina. První QSO navazuji při prohledávání pásma (kde se usadit?) s DK5WL/p který je výborně (599×599) slyšet z DM/RP-478. Vybírám si volnou frq 7031 kHz a dávám CQ. Stanic se ozývá po chvilce až moc (díky spotu LA1ENA) a zvládat pile-up je na FT-817 přeci jen obtížnější než s eMPéčkem. Celkem se mi daří udělat 46 spojení, což je docela slušný výsledek. Jen mne překvapuje, že nevolal (lépe řečeno neslyším) nikdo z Plzně a okolí – když se totiž skouším od domácího stolu dovolat na české summity, Plzeňáci je obvykle dělají a já mám většinou smůlu. Kolem 15h SELČ Jirka říká že „už jedou s vodou“ a začíná balit!? Cože ?? Vysvětluje tedy zelenáčovi, že kabonící se obloha znamená brzký déšť a že proto se už balí!! Přijímám tohle vysvětlení/varování a také balím (puštěný ČRo1 to potvrzuje = v Chebu je prý již bouřka a přívalový déšť!?).
Cestou dolu na mne sice padá několik kapek, ale nevím, zda je to opravdu déšť, Hi. U hájovny si turista sundá pohorky a batoh, a tím je z něho zase obyčejný člověk… V Rokycanech si Jirka kupuje odměnu za návštěvu kopce (jednu tatranku!?) a odtud už vyrážíme do Plzně (Borská pole), kde mám ještě předat nějaké balíky. Teprve teď nás stíhá první déšť. Navigace nás skrze množství křižovatek, objížděk, nadjezdů/podjezdů a jeden tunel a kolem dvou dopravních nehod zavádí až k bráně č. 1 v areálu PANASONIC. V takovéto průmyslové zóně jsem byl poprvé a musím řící, že dojem z toho byl pro mne více než rozpačitý… Vše je během krátké chvíle vyřízeno a tak se vydáváme domů. Cesta ubíhá rychle a bez problémů, takže ještě za světla sedím doma za stolem a mohu zde založit nadpis pro další příspěvek v rubrice SOTA.
- 25.8.2009
Jak jsem málem nezdolal OK/PL-012
29.9. 2009 sepsal OK1DDQ
Ahoj, nejsem moc velký spisovatel, ale přestalo mě bavit, jak do naší diskuzní skupiny přispívá pouze Brad Pitt a další celebrity, tak jsem se rozhodl napsat článek o zatím nejlepším summitu, který jsem absolvoval. Sice jsem to nezamýšlel, ale zážitky ve mě jsou ještě silné, tak článek vyšel poměrně dlouhý. Jestli se bude líbit, tak ho čtěte třeba na dobrou noc, na pokračování.
Jedná se o Medvědí Horu = OK/PL-012. Tahle SOTA mě láká již delší dobu. Je to výzva, leží v dosti nepřístupné části Šumavy – kdyby to šlo jednoduše, tak ji již někdo udělal. A za druhé, ten název Medvědí Hora. Ty představy, jak se tam kdysi proháněli medvědi a jaký tam byl lovecký ráj. Již několikrát jsem udělal nesmělý pokus zdolat tenhle summit, ale pokaždě se něco zhatilo.
Blížil se prodloužený víkend, situace v práci byla ustabilizovaná, vše nasvědčovalo tomu, že nebude „SOTA přerušovač“ (vysvětlivka pro ostatní – telefon od zákazníka, že se něco po…, a že je nutné to okamžitě napravit).
V pátek jsem si zabalil věci a hurá na chalupu v Jaroškově u Stach. Počasí nemělo chybu, byl jsem odhodlaný celý víkend „prosotovat“. Pak ale začínal můj plán dostávat trhliny. První překvapení se dostavilo asi 5 minut po mém příjezdu. Přijel švagr Libor se synovcem Martinem s tím, že plánovaná oprava střechy, která se měla dělat příští týden, se bude konat nyní, protože Martin, jako hlavní expert na výškové práce za týden nemůže. V duchu jsem tedy odmazal pomyslné body z mého SOTA konta a vrhli jsme se na střechu. Díky Martinovi to šlo skvěle, a tak jsme v neděli ve 14 hod mohli nahlásit splnění úkolu a já jsem začal zase přemýšlet, jak naložím se zbylým časem. Doba byla pokročilá, tak jsme se rozhodli pro rychlý přesun na Kvildu. Libor se jel dorazit na kole, Martin šel ulovit několik fotek podzimní Šumavy a já se rozhodl pro summit Tetřev = OK/JC-006.
Po návratu domů jsem vytáhl mapu a začal spřádat plány na Medvědí Horu. Ani čerstvý upgrade TOPO Cz3pro od Garmina mi nedodal příliš důvěry v proveditelnost plánu. Medvědí Hora leží na jih od Modravy v I. zóně národního parku (NP) a cest je tam poskrovnu. A pokud někam vedou, tak ne k vytouženému cíli. Nakonec se mě povedlo trasu naplánovat, tedy délka asi 23 km, převýšení cca 400 m. S mojí kondicí tak akorát parametry na celodenní výlet.
Jenže šumavský vzduch je přece jenom nějaký silnější (jak říkala moje babička), a tak jsem v pondělí zaspal a na Modravu jsem přijel až v 9:30 hod.Už jsem se nezdržoval, na záda hodil ranec s 12.5 m teleskopem a další SOTA výbavou a vyrazil směrem na západ po červené na Javoří pilu. Asi po kilometru jsem přešel na neznačenou cestu, která se stáčela směrem na jih. Za zády jsem nechal poslední výspu civilizace a davy turistů, kteří pendlují po oblíbené trase Modrava – Poledník. Cestu asi upravili pro těžbu dřeva, mírně stoupala a kilometry přibývaly, ranní deficit jsem pomalu smáznul, takže jsem se rozhodl, že si dám svačinu. Okusuji jablko a přemýšlím, že za chvíli budu muset z cesty sejít, abych se příliš neodchýlil od kurzu, když v dálce slyším nějaký zvuk. Omyl je vyloučen – jede sem auto! A za chvíli se ze zatáčky skutečně vynořil džíp správy NPŠ. V duchu jsem zapřemýšlel, jestli nejsem již v nepřístupné zóně ale to už u mě zastavuje. Vzadu mají čerstvě uloveného jelena. Hlava s nádherným parožím přečnívá zadní korbu auta, prostě nádherný kus. Já bych na takovéhle zvíře vystřelil asi pouze v případě hladu, ale ostatní je sřílejí pro zábavu. Moje averze ještě o stupeň stoupla. Řidič se zajímal, co tu dělám a kam mám namířeno. O summitu jsem se preventivně nezmínil, řekl jsem, že jdu na Březník a potom zpátky na Modravu, což byla pravda. Dostal jsem tedy ponaučení, abych nevstupoval do I. zóny parku a abych nechodil do lesa (je jelení říje a mohlo by to být nebezpečné). Chtěl jsem se zeptat jestli si myslí, že jako pěšák udělám v NPŠ větší ekologickou škodu než ta jejich třítunová obluda, ale pak jsem jedovatou poznámku radeji spolkl a vše jim odkýval. Nebylo jisté, zda se za chvíli nepotkáme znovu a to už by tak tolerantní být nemuseli. Odjeli, já si oddechl, že to tak dobře dopadlo a moje odhodlání sejít z dřevařské cesty při nejbližší příležitosti ještě posílilo. Tam kde se prohánějí strážci NPŠ v džípu, já být nemusím.
Za chvíli jsem dorazil na rozcestí, kde jsem měl podle mapy odbočit na lesní pěšinu. Na mapě byla značena čárkovaně. Tam kde měla být pěšina, byla paseka, kde se zrovna těžilo dřevo. Řekl jsem si že to asi rozjezdili traktorem a na druhé straně paseky určitě bude. Hledám i na druhé straně a opět marně. Kouknu na hodinky a ty mě moc optimismu také nedodaly. Na mapu jsem ani nekoukal, to jsem věděl už ze včerejška, že další alternativa neexistuje. Pustil jsem se tedy lesem zhruba po trase oné zmizelé lesní pěšinky. Při této příležitosti můsím také složit poklonu GPS Garmin a mapě TOPO Czech 3. S tím se může pustit do lesa i takový orientační antitalent, jako jsem já. Místy jsem měl pocit, že bych podle GPS mohl jít, i kdybych byl úplně slepý. Přešel jsem jeden hřeben a sestoupil do údolí Roklanského potoka, cesta pořád nikde ale zato se mě objevil pohled na kus panenské přírody, nádherné údolí obklopené lesem, uprostřed zurčící potok. Všude klid a mír, jediný, kdo tam dělal rámus, bylo několik ptáků, kterým se nelíbilo, že jsem pronikl do jejich výsostného territoria. Kolem potoka byla zvěří vyšlapaná stezička, tak jsem se po ní pustil. Asi po kilometru idilka skončila. Potok vyvěral z úzkého údolí a já se musel od něj uchýlit a vyšlapat sráz nad ním. Celkem jsem si nelámal s tím hlavu, protože tak kilometr přede mnou jsem se měl napojit na další cestu, která byla tentoktát na mapě vyznačena plnou čarou. Byl jsem skálopevně přesvědčen, že ta už tam bude, tak jsem odhodlaně šlapal do srázu. Jenže terén byl čím dál, tím horší, řekl bych neschůdný, a tak jsem se musel od plánovaného kurzu dost odchýlit. Nakonec jsem se vyškrábal na jakýsi lokální kopec, kde byl terén sice lepší, ale stále mě nepouštěl do správného směru. Cestou jsem viděl několik kališť, kde byly patrné stopy divočáků. Asi se tam ty bestie chodí vyvalovat, když je obtěžují mouchy. Začal jsem přemýšlet, jak se takový divočák řídí, kdybych ho náhodou potkal a on se rozhodl že mě trochu popoveze. V SOTA manuálu jsem odpovídající kapitolu nenašel. Jestli ještě uvidím civilizaci, tak Danovi napíši, aby ji tam doplnil, Hi.
Když to vypadalo, že se do správného směru nedostanu, poradil jsem se znovu s mapou. A hle, přiblížil jsem se k jiné čárkované cestě, která ač je to neuvěřitelné, mě měla dovést na tu vytouženou křižovatku. S novou nadějí jsem se vydal cestě naproti. Po půlhodině chůze, kdy navigace tvrdila, že jsem na cestě, opět stejná situace – kolem stromy stojící i padlé, ale něco jako cesta ani náhodou. Tuhle situaci jsem měl již dnes natrénovanou. Pustil jsem se tedy po pomyslné cestě a přemýšlel, jestli náhodou ten summit dnes neodpískám. Blížilo se poledne, já jsem bylvzdušnou čarou asi 5 km od kopce a kolem mě neprostupný les. Sestoupil jsem do údolí Novohuťského potoka. Přede mnou opět nádherná scenerie a jelikož bylo poledne, tak jsem se usadil a sežvýkal kus chleba. Opět jsem se poradil s mapou a hle – údajně jsem pár stovek metrů od cesty, po které jsem chtěl pokračovat. To mi vlilo novou sílu do nohou. Zvednul jsem se a vyrážím určeným směrem. Vylezu na planinu, kde měla byt cesta, chvilka napětí a pak jen rozpačitě koukám. Byla tam tráva asi 40 cm vysoká. To by samo o sobě navadilo, ale kde je cesta?? Po podrobnějším průzkumu jsem si všiml, že v jednom mistě je tráva asi o centimetr kratší. Že by cesta? Moc se mě to nezdálo, ale vzhledem k tomu, že za poslední 2 hodiny to byla ta nejlepší dálnice, kterou jsem viděl, tak jsem se rozhodl, že se po ní pustim. Sice nevím, jestli ji budu schopen sledovat, ale zkusím to. Hurá, je to v suchu. Asi po 1km se cesta natolik vylepšila, že už nejsem na pochybách, dokonce i GPS si spokojeně pochrochtává, že jdu po plánované trase. Jediné, co mi kalí radost, je čas. Je skoro 13 hod, na kopec je to tak 5 km a k autu dalších 13 km, tedy pokud mě zase neukradnou cestu. Takže prodlužuji krok, abych deficit trochu snížil.
Asi tak 100 m přede mnou vidím přebíhat přes cestu zvěř. Zastavím a chvíli se dívám, abych je zbytečně neplašil. Najednou slyším v křoví kousek přede mnou, jak se jím někdo prodírá. Čekám a vyleze nádherný jelen. Vypadá stejně jako ten kus, který střelili strážci NPŠ. Uviděl mě a zastavil se přímo na cestě v plné kráse. Pohled jako z kalendáře. Jen 30 m přede mnou stojí nádherný jelen bokem, hlavu otočenou ke mě, obrovské paroží, na každém 5 nebo 6 výhonků. Překvapeni jsme byli oba. Když jsem se vzpamatoval, pomalu sahám pro foťák, abych si ten okamžik zvěčnil. Bohužel jsem to překombinoval. Jelen, jakmile zaregistroval pohyb, udělal loop, za který by se nemusel stydět ani stíhací pilot RAF a zmizel zpátky v křoví. Ohromeně se ještě chvíli dívám, ale jen komíhající se větvičky naznačují, že to nebyl sen ale opravdový pán zdejších lesů. Vidět jelena na 30m v jeho království, je něco úplně jiného, než sledovat zpitomělou zvěř v oborách nebo ZOO. Já se v našich horách pohybuji poměrně často, ale tohle se mi povedlo poprvé v životě. Pokračuji a přemýtám, jak je to nádherný kraj a jak to zařídít, abych tu mohl být častěji. Nyní již cesta ubíhá dobře. Pod kopcem ji opouštím a poslední úsek jdu zase lesem. Naštěstí zde není moc polomů, tak mi to ani nebere moc sil. Za 20 minut jsem na hřebenu, je tady nádherná cesta z vrcholu Medvěd. To můžu zkusit zase příští rok. Chvíli hledám vrchol – nivelační značku jsem nenašel, tak jej určuji podle GPS.
Je 14 hod, není čas na hrdinství, stavím rychle anténu a usedám k rádiu. Na 7.032 kHz je OE6WIG/p, zkouším ho volat, rád bych dnešní den korunoval také nějakým S2S, ale má veliký pille-up a s mizernou anténou a 10 W by to trvalo dost dlouho, než bych se dovolal. Tak to vzdávám a hledám volný kmitočet. Moje snahy zaregistroval DL8YR, hned po mém prvním CQ mě volá a pak už to jde ráz na ráz. Vyvolávám nádherný pille-up, který trvá asi půl hodiny. Když hlavní nával končí, beru ještě slabé stanice, které byly překryté těmi vlčáky se 100 a více waty. Vetšinou pokud to jde, dělám každého, koho slyším. Když už nikoho neslyším, rozloučím se a vypínám stanici. Myslím, že to byla důstojná SOTA, celkově 48 QSO a dokonce i 2 OK, OK1ZE a Vráťa OK1KT. Radost mi kalí pouze to, že se nezdařilo žádné S2S, ale jak jsem říkal, není čas na hrdinství – je 15 hod a přede mnou je 13 km a nerad bych zůstal v noci uprostřed lesa.
Cesta zpět už probíhá normálně. Tentokrát už cesty, které jsou na mapě jsou i ve skutečnosti. Mířím na Březník a pak dále na Modravu. Na Březníku se ještě otočím a prohlédnu si krásné panorama, kterému dominuje Luzný. Škoda, že naši předkové neposunuli hranice kousek na jih, měli bychom o jeden důstojný summit více. Hladinu adrenalinu mi jen jednou zvedne, když vidím uprostřed I. zóny NPŠ zaparkované auto. Již konečně chápu politiku správy NP. Pěšáky je potřeba odtud vyhnat, aby si tam papaláši a jejich kámoši mohli pohodlně dovézt zadek v autě a nikdo jim do toho nekrafal. K tomu je přece stráž NPŠ. Takoví, jako jsem třeba já, to dost těžko snášejí, když se v NPŠ prohánějí auta a nekonstruktivní kritikou kazí dobrou práci správy NPŠ. Každý ať si to přebere po svém. Já si nádherné zážitky z dnešního dne odnáším a doufám, že mě to vydrží do příští expedice na Šumavu.
Jirka
Můj dovětek:
8.10. 2009 – OK1HCG
Na tuto akci Jirka použil ještě FT-857D, i když už má nový „americký“ TRX = PFR-3 , který si postavil ze stavebnice – zatím podle jeho zážitků je spokojen, dosažené výsledky lze srovnávat s používáním FT-857D. Údajně má teď v batohu hodně místa a neví, čím ho naplní, ale asi nějakou zimní výstrojí (říkám já, Hi)…
Víc už letos nebudu mít…
- 10.11.2009
- Víc už letos nebudu mít – jako aktivátor – a tak mi už zbývá jenom hlídat na pásmu a sbírat body z domova. Na OK1CYC nebo OK1DDQ má málokdo!?
Je to jinak – OK/ST-081 – 26.11. 2009
Už jsem si myslel, že je moje „návštěvnické“ skore uzavřeno, ale je tomu jinak. O dovolené jsem krátce po příjezdu jel doplnit zásoby, a když jsem v M.B. otevřel kufr auta a chystal se tam naložit nakoupené potraviny, vidím, že jsem zapoměl vyložit kufřík, ve kterém jsem z Prahy vezl FT-817 a vše další potřebné k provozu, z auta, včetně skládacího 10 m vojenského stožárku. Otevřel jsem kufřík, a bylo tam naštěstí vše potřebné. Schránka u spolujezdce obsahovala autoatlas a tužku jsem měl v kapse, hodinky na ruce = což tak navštívit při cestě zpět můj oblíbený „kopec“ ST-081 ??
Je rozhodnuto, vracím se a v obci Holé Vrchy odstavuji u restaurace auto, a v jedné ruce stožárek, v druhé kufřík se vydávám na poměrně krátkou cestu na zvoleny summit. Počasí není příliš vlídné – mrholí a je asi +9*C. Za chvíli jsem na místě, a protože mám dnes sebou lepší výbavu, mohu jeden konec dipolu upevnit vyjímečně asi 10 m vysoko, druhý konec přes dlouhý úvazek na strom asi ve 2 m – jak dosáhnu.
Původně jsem si myslel, že udělám jenom „pár“ QSO a vše zabalím a půjdu zpět (je po 12h SEČ a já jsem zatím jenom lehce snídal), ale kupodivu moje 7Ah baterka (kterou jsem doma bez dobíjení jenom odpojil od Alinka DJ-F1) má stále dostatečnou kapacitu, počasí se častečně umoudřilo a signály jsou velmi dobře slyšítelné v obou směrech! Takže jsem si při jedné krátké přestávce na protažení těla spočítal (volné zadní listy v autoatlasu!) že mám za cca 3 hodiny uděláno 74 QSO (až doma si spočítám, že je to také 22 zemí DXCC = DL EW F HA HB9 EI UA3 UY LA OE OK OM ON PA G GM GW S5 SP SM IK 9A).
No to by už snad mohlo stačit, a tak se chystám vše zabalit. Příchozí TLF hovor mne poněkud zdržuje od balení, a když vracím TLF do kapsy, ještě si jen tak náhodně pouštím příjem na repro – slyším G3NYY/p který je na G/WB-021, takže jej skouším volat a povedlo se, končím 75. spojením SxS.
(Až doma si pak při přepisování deníku uvědomuji, že je v něm i jedno další raritní spojení a sice s EW1RY/QRPP který byl v Minsku s 500 mW výkonu…)
To mi podstatně zlepšuje náladu, takže sklízím vybavení a vracím se k autu. Nechci opět použít nějaký kategorický termín, ale tohle asi už opravdu je můj poslední výlet na nějaký summit v roce 2009.
- 9.12. 2009
